Uryvek s Deathly Halows

5. dubna 2008 v 21:16 | SaNduSska |  Harry Potter Knihy
Zlatonka. Jeho malátné prsty chvíli prohledávaly váček, který měl stále na krku, a vytáhly ji.

Otevřu se při zavření.
Pohlédl na ni a dech se mu zrychloval. Teď, když chtěl, aby čas ubíhal co nejpomaleji, se ještě urychlil a náhle pochopil. Tohle bylo zavření. Tohle byla ta chvíle.

Přitiskl zlatý kov ke rtům a zašeptal, "Zemřu."

Kovová schránka se otevřela. Třesoucí se rukou sáhl pro Dracovu hůlku, pozdvihl ji a zamumlal, "Lumos."

Uprostřed Zlatonky ležel černý kámen se znakem vyrytým ve svém středu. Vertikální čára, která reprezentovala Starodávnou hůlku, nebyla na Životodárném kameni vidět. Trojúhelník a kruh, které představovaly plášť a kámen, však byly stále rozpoznatelné.

A Harry znovu bez přemýšlení pochopil. Nemusel je volat zpátky, protože se k nim záhy připojí. Oni se nepřibližovali k němu: on se přibližoval k nim.
Zavřel oči a třikrát obrátil kámen ve své ruce.

Věděl, že se to stalo, protože kolem sebe uslyšel nepatrné pohyby, které naznačovaly, že k němu přilétají křehká těla, která dopadla na hlíně pokryté větvičkami, které obklopovaly kraj lesa. Otevřel oči a rozhlédl se kolem.

Viděl, že to nejsou ani duchové, ani lidé z masa a kostí. Nejvíc se podobali Raddleovi, který před lety vystoupil z deníku a ze vzpomínky se téměř stala skutečnost. Byli mnohem víc než duchové, ale míň než živoucí bytosti. Kráčeli k němu a každý z nich měl na tváři milující úsměv.

James byl naprosto stejné výšky jako Harry. Měl na sobě oblečení, ve kterém zemřel, jeho vlasy byly rozcuchané a načechrané a jeho brýle byly mírně zakřivené stejně jako ty pana Weasleyho.
Sirius byl vysoký a pohledný a mnohem mladší, než ho kdy Harry viděl. Kráčel s nonšalancí sobě vlastní, ruce měl v kapsách a na tváři úšklebek.

Lupin byl také mladší, mnohem méně ošumělý, a jeho vlasy byly hustší a tmavší. Vypadal šťastně, že je zase zpět na známém místě, kde se za mlada často toulal.
Lilyin úsměv byl ze všech největší. Blížila se k němu, vlasy měla na zádech rozpuštěné a její zelené oči, úplně stejné jako jeho vlastní, na něj dychtivě hleděly, jako kdyby se na něj nemohla vynadívat.

"Byl jsi tak statečný."

Nemohl promluvit. Upínal na ni své oči a říkal si, že by tam chtěl stát a dívat se na ni na věky a stejně by to nestačilo.

"Už jsi skoro tam," řekl James. "Velice blízko. My jsme… na tebe velice pyšní."

"Bolí to?"
Z Harryho rtů vyklouzla tato dětinská otázka dřív, než ji mohl zastavit.

"Umírání? Vůbec ne," odpověděl Sirius. "Je to rychlejší a lehčí než usínání."

"A on to bude chtít co nejrychleji ukončit. Chce, aby bylo po všem," dodal Lupin.

"Nechtěl jsem, abyste umřeli," řekl Harry. Tato slova z něj vypadla, aniž by to zamýšlel. "Ani jeden z vás. Mrzí mě to - "

Mluvil hlavně k Lupinovi a doprošoval se ho.

" - zrovna, když se ti narodil syn… Remusi, mrzí mě to - "

"Mě to taky mrzí," řekl Lupin. "Mrzí mě, že ho nikdy nepoznám… ale on bude vědět, proč jsem zemřel, a já doufám, že to pochopí. Že jsem se snažil, abych pro něj vytvořil svět, kde by mohl šťastně žít."

Chladný vánek, který přiletěl ze středu lesa, shodil vlasy k Harryho obočí. Věděl, že mu neřeknou, aby šel. Musí se rozhodnout sám.

"Zůstanete se mnou?"

"Až do úplného konce," řekl James.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí Se ti Muj blog

Yo 29.4% (37)
Dobrýý 25.4% (32)
Ujde 19% (24)
NiiC Moc 26.2% (33)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama